Oravaman 2014

Nádherný závod na Slovensku v rozmezí Vysokých a Nízkých tater. Celý závod se nesl v duchu hesla „Bude ako nebolo“. Za mě s odstupem času musím konstatovat, že bolo ako nebolo J. Plavání ve studené vodě proběhlo bez větších komplikací. Na kolo jsem se musel trochu více obléci, protože v průběhu závodu panovalo chladné počasí a déšť. Cyklistická část byla velice členitá, což mi docela vyhovovalo. Od začátku jsem jel ve skupině s Petrem Vabrouškem s Jozefom Vrábelom, Lukášem Slatinským atd., což byla velice kvalitní skupina, která se později „rvala“ o přední příčky.  Ihned po plavání se začalo stoupat do prvního kopce, což pro mě bylo super, protože jsem se krásně zahřál v tak chladném počasí. Následoval sjezd do Zuberce, ve kterém se dosahovalo, i přes mokrou silnici a nebezpečí pádu, velké rychlosti (za mě 78km/hod) J A samozřejmě každý znovu prochladl J. Asi 5km od Zuberce přišla rozhodující část celého závodu. V krátkém sjezdu v lese jsem najednou uslyšel divný zvuk a zjistil jsem, že jsem píchnul. V místě píchnutí jsem byl asi nejvíce promrzlý z celého závodu a bohužel jsem musel zastavit a plášťovku vyměnit. Celá výměna mi trvala asi 8-10min, což je na výměnu naprosto ostudný čas. Prsty jsem necítil, ještě že jsem měl zuby (ano, těmi to jde jak sundat, tak i nandat :-D). Po nasednutí na kolo jsem nasadil naprosto nesmyslné tempo a dotáhl se alespoň do skupiny, kde byl David Procházka. Po zběsilém stíhání mi došli asi na 75km síly a tím jsem změnil celé pojetí závodu. A to jednoduše řečeno: Dokončit! Zbylých 15km bylo šílené utrpení a já se těšil konečně na běh. Jenže to jsem nevěděl, co mě čeká. Odevzdal jsem kolo v depu a bylo mi řečeno: „Tak poběž, taaaaam nahoru“. V tom se z mého 5ti vteřinového běhu stala chůze a začala pro mě vysokohorská turistika J. S bolestmi v zádech jsem se doslova vyškrábal od Tatliakové chaty (1360m.n.m.)na vrchol Rákoně (1876m.n.m.), kde je za pěkného počasí vidět až na štíty Vysokých tater. Následoval běh po zvlněném hřebenu Rákoně do Lučného sedla, odkud začalo prudké klesání a následné mírné klesání po asfaltu, až do cíle. Poslední 3km jsem zažíval nepopsatelnou bolest ve stehnech, kterou jsem nikdy nezažil. V cíli jsem byl štastný, že jsem závod dokončil. Zároveň jsem byl strašně unavený z tak náročného závodu. Organizátoři předvedli naprosto skvěle zorganizovaný závod, který se jen tak nevidí.

Večer po vyhlášení proběhla afterparty, která byla příjemnou tečkou za krásně uspořádaným závodem v nádherném prostředí.