Ironman 70.3 World Championship Zell am See
Ironman 70.3 World Championship – 17. místo v kategorii 18-24let, čas 4:35.58
Do Zell am See jsme s celou početnou rodinou přijeli v neděli odpoledne. Program byl následovný: v pondělí jsme si udělali výlet na soutěsky v Kaprunu. V úterý nás odradil déšť od dalšího výletu a tak následoval odpočinek na ubytování. Ve středu projetí větší části cyklistiky s Jardu Hýzlem, Petrou Jiránkovou, Pavlem Patákem a jeho manželkou. Čtvrtek prezentace, pátek průvod národů a v sobotu Ironman 70.3 Zell am See s českou účastí (tátou, Martinem Šálkem a ,Petrem Švarcem, který byl třetí ve své kategorii a dalšími). No a neděle, den „D“.
Ráno budíček na půl 8 a odjezd autobusem směr start. Před startem ještě dolaďuji věci v depu a hodinu a půl čekám na start své věkové kategorie. Pak nastává chvíle hektiky. S Davidem Procházkou a Petrou Jiránkovou se nemůžeme dostat mezi diváky a náš doprovod, kde máme uložené neopreny. Naštěstí vše dobře dopadá a díky ochotě jednoho pořadatele se 15min před startem soukám do neoprenu a konečně jdu na to!
Je odstartováno! Prvních 500m v prvním balíku, ze kterého posléze odpadám. Na otočku plavu sám na čele druhého balíku. Po otočce začínám doplavávat pomalé plavce z kategorie 30-35let, kteří startovali 5min před námi. Začíná peklo. Míjím jednoho plavce za druhým a nešťastně vyhlížím konec plavecké části. Musím říci, že druhá polovina plavání byla příšerná. Když už jsem se konečně dostal do tempa, tak jsem se najednou ocitl na zádech plavce z předchozí kategorie. To se opakovalo několikrát dokola. V čase 26:07 min. vylézám z vody, běžím do depa a těším se na kolo.
Hned od začátku cyklistické části se jede vysoké tempo. Po cca. 20km začíná pro mě pravá cyklistika. Přes 10km dlouhý kopec, kde zúročuji natrénované kilometry a míjím jednoho závodníka za druhým. Cítím se skvěle. Kolem jezdí rozhodčí a rozdávají nesmyslně modré karty (pozn.: penalizace za nedovolenou jízdu v háku). Většina závodníků ani neví za co... Po celou dobu se jelo do kopce ve dvou pruzích vedle sebe s rozestupem tak 6ti metrů. Najednou doslova „přilítne“ rozhodčí na motorce, dá jednomu závodníkovi modrou kartu a jede pryč… Nikdo nechápe. Na kopec se vyšplhám s parádním průměrem. Následuje všem obávaný sjezd. Jedu opatrně, ale rychle J opět předjíždím jednoho závodníka za druhým. Míjím závodníky u krajnice, kterým se buď kouří z karbonových ráfků, nebo mají probržděný plášť, či leží zaklíněný ve svodidlech. Všude samá sanitka. Po sjezdu nastává asi 10km úsek, který je stále mírně z kopce. Zařadím se doprostřed skupinky asi 10 borců a valíme to dolů. V tom opět „přilítne“ rozhodčí, tentokrát ke mě a ukáže mi modrou kartu a beze slov ujede. Když se otočím na ostatní závodníky, tak jen kroutí hlavou. Vymlouvat se nebudu, jedeme všichni tak 8 metrů rozestup (podle pravidel máme jet 10 metrů), ale jednání rozhodčího bylo naprosto nepochopitelné a nepřiměřené k dané situaci. Nic si z toho nedělám a jedu dál. V centru Zell am See stavím v penalty boxu, kde musím odstát 5minut. Během těch 5ti minut tam staví tak 10 borců, kteří dávají též svůj hněv za kartu hlasitě najevo. Však oprávněně, když kolem nás projíždí několik regulerních cyklistických balíků… Po zbytek cyklistické části se šetřím na běh, na který se moc netěším.
Běh byl rozdělený do dvou okruhů kolem jezera. V první polovině prvního okruhu se snažím šetřit. Cítím, že to dnes nebude žádná hitparáda. V polovině prvního okruhu dobíhám vedoucí ženu Danielu Ryf, která byla o kolo napřed. Držím s ní tempo, tedy spíše s motorkou před ní a pomalu se dostávám do tempa. V centru Zell am See probíhám do druhého okruhu kolem úžasného Krušnoman fanklubu (ještě jednou moc děkuji, byli jste skvělí!!!). Dostávám tak do žil plno energie a běžím, co to jde. Jen na každé občerstvovačce zpomaluji a chladím se vodou a ledem. Měl jsem to štěstí, že jsem se nepřehřál jako většina startovního pole. Ledová tříšť pod dresem umí zázraky J.
Do cíle dobíhám s českou vlajkou a jako vždy si posledních pár metrů užívám. V cíli mě přepadají dva pocity. Na jednu stranu radost z dokončeného závodu a na druhou stranu smutek z ne moc povedeného závodu (myslím tím hlavně umístění, nikoliv výkon samotný).
Když se na závod podívám s odstupem dvou dnů, kdy píšu tento report, tak musím konstatovat, že jsem rád i za to konečné 17. místo. Čas vítěze 4:13.30 je naprosto neskutečný! Do cíle se prý doslova doplazil. J
Dalším závodem a zároveň posledním letošním závodem pro mě bude Ironman 70.3 Pula – Chorvatsko. Pro tento závod je vypsáno 30 kvalifikačních míst na Mistrovství světa 2016 do Austrálie (maximálně 2 kvalifikační místa pro každou kategorii). Cíl je tedy jasný J.
Děkuji za veškerou podporu a fandění celému rodinnému okruhu, který byl se mnou v místě závodu. Celému oddílu Krušnoman Team, kteří vytvořili neskutečnou atmosféru a husí kůži snad každému závodníkovi. Velké díky patří také trenérovi Jardovi Hýzlovi, který mě výkonostně dokázal posunout o hodně výš a připravit na každý závod. A také nemohu zapomenout na své sponzory, bez kterých bych tento zážitek a skvělou zkušenost nezažil.